Tato ukázka pochází z monografie o Erasmu Rotterdamském.
Významný nizozemský historik první poloviny minulého století
Johan Huizinga ji vydal již roku 1924. Částečně v ní vychází
z Erasmovy korespondence zpracované tehdy do roku 1524.
Podkladem pro český překlad bylo nizozemské vydání z roku 1988
s přihlédnutím k poslednímu Huizingou revidovanému
vydání z roku 1936.
Knihu vydalo pod názvem Erasmus roku 2014 nakladatelství OIKOYMENH.
Při jízdě horskými průsmyky1 se Erasmův nikdy neodpočívající duch po několik dní nepoutaný pravidelnou prací, zaměstnával vším, co Erasmus v minulých letech prostudoval a přečetl, vším, co spatřil. Ve světě bylo tolik ctižádostivosti, tolik sebeklamu, tolik pýchy a domýšlivosti! Erasmus myslel na Thomase Mora, kterého měl nyní brzy znovu spatřit, na nejduchovnějšího a nejmoudřejšího ze svých přátel, s tím jménem Moros (řecky pošetilec), jež se tak málo hodilo k Morovu duchu. A s vyhlídkou na veselé žertování, které si od styku s Morem opět sliboval, vyvstal Erasmovi v duchu tento mistrovský kus humoru a moudré ironie, Moriae encomium, Chvála bláznivosti. Svět jako obraz všeobecné pošetilosti, pošetilost jako nepostradatelný prvek umožňující život a soužití a toto vše vloženo do úst Stultitii, bláznivosti samé (pravému protikladu Minervy), která ve chvalozpěvu na svoji moc a užitečnost vychvaluje sama sebe. Formou jde o řečnické cvičení, declamatio, tak jako ta Libaniova, která Erasmus překládal z řečtiny. Co se týče ducha, jde o oživení Lukiana, jehož Galla Erasmus přeložil před třemi lety a jenž mu mohl vnuknout téma.
Byly to jistě nedostižně jasné okamžiky v tom skvělém mozku. Všechny podrobnosti klasické četby, jež v uplynulém roce Erasmus zapracoval do svých Adagií, byly v té nepochopitelně silné a prostorné paměti dosud po ruce a k tomu ještě tolik navíc. Erasmus jako by v pohodě přežvýkával veškerou moudrost starověku, aby tak oddělil šťávy pro svůj výklad.
Erasmus přijel do Londýna, ubytoval se v Morově domě v Buc-klersbury a sepsal zde, sužován bolestmi ledvin a bez svých knih, za několik dní2 dokonalé umělecké dílo, které již určitě nosil v hlavě. Stultitia se vpravdě zrodila po způsobu své vážné sestry Pallas.
Rozvržením a ztvárněním je Moria dokonalá, produkt milostí obdařeného okamžiku tvůrčího nutkání. Erasmus vyobrazuje postavu řečnice ve vztahu k jejímu publiku až do konce mistrovsky několika lehkými dotyky štětce. Vidíme, jak se tváře posluchačů najednou rozjasní, když vystoupí Bláznivost; je slyšet potlesk, jímž přerušují její slova. Je zde bohatství fantazie spojené s takovou střídmostí linie a barvy, takovou zdrženlivostí, že vzniká obraz oné dokonalé harmonie, která představuje to nejpodstatnější z renesance. Ani přes bohatost látky a myšlenek zde není přebuje-lost, ale vládne tu uměřenost, vyrovnanost, lehkost a jas, jež působí stejně radost jako uvolnění. Abychom si uvědomili estetickou dokonalost Erasmova spisu, musíme ho položit vedle Rabelaise.
Beze mě - říká Bláznivost - nemůže svět existovat ani okamžik. „Ať už se mezi smrtelníky děje cokoli, není snad vše plné bláznivosti, a to jako výsledek bláznivé činnosti bláznů?" 3 „Zkrátka tedy tvrdím: není možné, aby nějaká společnost nebo nějaký životní vztah byl beze mne příjemný nebo stálý. Z toho plyne, že by se na delší čas nesnesl lid s vládcem, pán s otrokem, služka s paní, učitel s žákem, přítel s přítelem, manželka s manželem, majitel s nájemcem, druh s druhem, společník se společníkem, kdyby se ve vzájemném vztahu někdy nedopouštěli chyb, kdyby si tu a tam nelichotili, kdyby občas moudře nepřimhouřili oči jeden nad druhým, kdyby si zkrátka někdy neosladili život medem bláznivosti."4 Bláznivost je zde životní moudrostí, rezignací a laskavým soudem.
Překlad © Jiřina Holeňová
Uveřejněno se souhlasem nakladatelství Oikoymenh
- Že se tato myšlenka zrodila v Alpách, vyplývá ze skutečnosti, že na ni, jak Erasmus říká, přišel při jízdě na koni, on také cestoval ze Štrasburku lodí, P.S.ALLen, Opus epistolarum Erasmi Roterodami,I,IV,216, str. 62
- P.S.Allen, Opus epistolarum Erasmi Roterodami, 337.
- Erasmus Rotterdamský, Chvála bláznivosti, Praha 1986, str. 31 (kap. 25). Citováno podle českého vydání v překladu R. Mertlíka aj. Hejnice, s odkazy na kapitoly ve vydání J.B. Kana, Hagae-Com. 1898. Rozdělení do kapitol se poprvé datuje od vydání z roku 1765, není proto důvod je rušit.
- Tamt., str. 28 (kap. 21)